Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba…již její název nahání trochu strach a obavy. Lidově je charakterizovaná jako „ten Němec, co mi pořád schovává věci“. Nicméně úsměvná tato choroba není ani trochu.

Dr. Alois Alzheimer skutečně již počátkem století popsal morfologické změny v mozkové tkáni, které jsou nyní chápány jako charakteristické chorobné znaky mozku příznačné pro tuto nemoc a navíc existuje poměrně hodně chorob podobných AN, do kterých spadají různé druhy demencí vyvolané mnoha rozličnými faktory.

Alzheimerova nemoc narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných kognitivních funkcí – myšlení, paměti, úsudku a postihuje každého člověka jiným způsobem. Začátek této nemoci může být náhlý nebo pozvolný. A dá se říci, že není omezena na určitou sociální vrstvu, pohlaví, etnickou skupinu nebo území.

Forma a průběh nemoci závisí z velké části na tom, o jakou osobnost se jednalo před počátkem nemoci, jaká je pacientova fyzická kondice a jaký byl jeho životní styl. Rizikovými faktory jsou věk a rodinné dispozice.

Onemocnění AN lze rozdělit zhruba do tří stádií

Počáteční stádium:

Jedná se o začátek onemocnění, který není snadné rozpoznat a často se považuje za běžnou součást stárnutí. Člověk s AN v této fázi je ještě do značné míry soběstačný, potřebuje však určité připomínky a návody.

Příznaky:

  • Horší vyjadřování a hledání slov
  • Obtíže v nových situacích
  • Obtíže s novými přístroji (doma i v práci)
  • Zhoršení paměti (zapomínání nedávných událostí, zatímco vzpomínky na staré události jsou zachovány)
  • Zhoršení orientace v čase i prostoru
  • Člověk s AN se může ztrácet i na místech dobře známých
  • Potíže s rozhodováním
  • Ztráta iniciativy a motivace
  • Deprese, úzkost, apatie či naopak podrážděnost
  • Ztráta zájmu o koníčky a oblíbené činnosti
  • Změny v osobnosti

Stadium střední a rozvinuté:

Lidé v této fázi potřebují prakticky trvalý dohled. Zhoršuje se soběstačnost nejprve ve složitějších, později i v jednodušších úkonech sebeobsluhy. V této fázi je vhodnou formou pomoci např. denní stacionář.

Příznaky:

  • výrazné zhoršení paměti
  • nemocný není schopen žít bez pomoci
  • potřeba trvalého dohledu
  • špatně se vyjadřuje
  • bloudí a chová se nepřiměřeně situaci
  • potřebuje pomoc při vaření, úklidu, nákupu
  • při dalším zhoršení i pomoc s osobní hygienou
  • objevuje se inkontinence (zpravidla moči)
  • mohou se vyskytovat poruchy chování, které jsou zpravidla reakcí na to, že danou situaci či změnu nechápe nebo se cítí ohrožen
  • mohou se vyskytovat bludy či halucinace

Pozdní stádium:

V této fázi se lidé s AN již většinou nedokáží podílet na různých činnostech, ale z některých mohou mít stále radost, mohou je pozorovat, vnímají vlídné chování, pocit pohodlí, chutné jídlo, které se snadno polyká a další drobnosti.

Příznaky:

  • člověk nepoznává své příbuzné, přátele a známé
  • neví, že je doma, ale určité prvky může poznávat
  • není schopen se vyjádřit
  • nechápe složitá sdělení, ale jednoduchá slova či gesta ano
  • omezuje se schopnost mobility až k upoutání na lůžko
  • celková inkontinence
  • mohou se vyskytovat potíže s polykáním

Přestože celosvětově probíhá intenzivní výzkum možností léčby, v současné době není k dispozici lék, který by onemocnění vyléčil nebo alespoň spolehlivě zastavil. Existují pouze preventivní metody a postupy, včetně léků na podporu kognitivních funkcí. Proto jsou velmi důležité základní klinická a laboratorní vyšetření a dále vyšetření specialistou (neurolog, psychiatr, geriatr), který celý proces dokončí pomocí dalších testů a zobrazovacích metod.

Diagnóza je východiskem k pochopení situace nejen pro pacienta, ale i pro rodinné příslušníky.

V současné době existuje možnost nechat si paměť zdarma otestovat v rámci projektu Dny paměti. Bližší informace lze najít na webu www.alzheimer.cz.

Život s demencí je náročný a vyčerpávající a týká se nejen pacienta, ale celé jeho rodiny. Na pečující rodině je položeno nejtěžší břemeno a je pro ni velkou emoční i fyzickou zátěží.  Je potřeba vědět, kde hledat pomoc při zvládání náročných situací, například formou domácí ošetřovatelské péče, osobní asistence, respitní péče, denního stacionáře, krátkodobých pobytů v léčebnách nebo umístěním v domově se zvláštním režimem.

Závěrem lze říci, že překvapivě účinný  nástroj k udržení dobré funkce mozku máme ve svých vlastních rukou. Je jím dostatek mentální i fyzické aktivity.

Nejúčinnější prevencí je učit se novým věcem, řešit nové problémy, vést bohatý kulturní a společenský život, luštit křížovky a hlavolamy, věnovat se např. zahrádkaření apod.

Totéž platíi o fyzické aktivitě. Obecně je pro většinu lidí prospěšná rychlá chůze – alespoň 30 minut denně. O cvičení je dobré se poradit se svým ošetřujícím lékařem. Samozřejmostí je zdravé jídlo s dostatkem zeleniny a ovoce, omezení tuků, vynechání nebo omezení alkoholu a v neposlední řadě i dostatek odpočinku a radosti ze života.

Dopřejte si tedy dost odpočinku a radujte se z každé příjemné chvíle, které nám život přináší.

Certifikát
Certifikát